Proč platíme za vodu stále víc, když její spotřeba klesá?

Zeměkouli říkáme „modrá planeta“ podle životadárné tekutiny, která je ale stále vzácnější. Stoupá cena vody kvůli vodárenským společnostem? Doplácíme na nákladné čističky, které požaduje Evropská unie? Je v bohatších zemích pitná voda dostupnější?


19. 8. 2012

Autor

analytik

Investujeme do úsporných splachovadel a pákových baterií. Dbáme, aby ani jediný vodovodní kohoutek v domácnosti nekapal. Naše šetrnost ale nemá kýžený efekt: Ačkoli průběžně spotřebováváme méně a méně vody, rok od roku nás stojí čím dál víc peněz. „Oproti jiným komoditám vzrostla cena vodného a stočného od roku 1989 mnohonásobně. Voda v tuzemsku je dražší než v některých západoevropských zemích nebo oblastech, kam je dopravována přes velké vzdálenosti,“ domnívá se Aneta Červenková, tisková mluvčí Občanského sdružení majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí v ČR (OSMD). Jaký je přesně vývoj naší spotřeby a výdajů?

Celoevropský trend: Ušetříme 9 % vody, její cena stoupne o 44 %

Celá tuzemská populace loni zaplatila faktury za 486 milionů kubíků vody (to je víc než objem vodní nádrže Lipno), tedy o 9 % méně nežli v roce 2003. Všichni dohromady jsme odvedli 28,57 miliardy Kč (o něco víc bude stát pražský tunel Blanka), což je naopak nárůst o 43,73 % oproti roku 2003. Přibližně stejně stoupaly náklady za vodnéstočné. Víceméně shodný zůstává také podíl, který z celkového objemu vody odčerpaly domácnosti – dělá asi 65 %.

Pozn.: Finanční částky jsou bez DPH. 1 kubík = 1 metr krychlový = 1000 litrů. Data pocházejí z Českého statistického úřadu.

Jaká je situace v okolních státech? S denní spotřebou bezmála 90 litrů vody na osobu patří tuzemská domácnost na evropském kontinentě k nejspořivějším. Například průměrný Němec a Angličan odčerpají zhruba o třetinu, respektive o polovinu energie víc. Cenové srovnání není tak jednoznačné. Za kubík dáváme průměrně 72 Kč, což je přibližně dvakrát víc než v Itálii a dvakrát méně než v Dánsku.

Dlouhodobý trend je ovšem všude tentýž. Od Španělska po Estonsko lidé omezují spotřebu vody, a přitom za ni platí pořád víc. Podívejme se na graf právě z románské a ugrofinské země, jež leží při současné hranici Evropské unie. Španělská spotřeba vody na osobu a den klesla mezi lety 2001 a 2008 asi o 6 %, cena za kubík mezitím vzrostla asi o 70 %. Estonská spotřeba vody na osobu a den klesla mezi lety 1992 a 2007 asi na polovinu, cena za kubík mezitím vzrostla asi stonásobně.

Pozn.: Přibližné finanční částky jsou uvedeny v eurech (Španělsko) a estonské koruně (Estonsko), jež byla nahrazena eurem až v roce 2011. 1 Euro = cca 25 Kč, 1 EEK = cca 1,6 Kč. Data i graf pochází z webu Evropského statistického úřadu.

Z čeho je vlastně složena cena vody? 80 % jsou paušální náklady

Stoupající cena kubíku vody při klesající spotřebě má logické vysvětlení. Tržní hodnotu životadárné tekutiny totiž nedělíme jenom na vodné a stočné, nýbrž také na proměnlivou a stálou složku.

A/ Cena vody = vodné + stočné

  • Vodné je poplatek za pitnou vodu a její dodání. Tvoří cenu vody asi z 52 %.
  • Stočné je poplatek za odvádění a čištění odpadních vod. Tvoří cenu vody ze 48 %.

B/ Cena vody = variabilní náklady + fixní náklady

  • Variabilní složka jsou náklady za samotnou vodu, její dodání a odvedení, závisí tedy na naší spotřebě. Tvoří cenu vody asi z 20 %.
  • Fixní složka jsou náklady například na údržbu a rekonstrukci vodovodní sítě, mzdy, nájem (vodárenské společnosti mají zpravidla vodohospodářskou infrastrukturu pronajatou od obcí, nájem by se tedy správně měl vrátit k občanům). Tvoří cenu vody asi z 80 %.

I když omezíme spotřebu vody na nezbytné minimum, bude nadále stejně nákladná údržba potrubí a čističek nebo práce vodohospodářů. Abychom tyto nezbytné investice pokryli, bude muset výsledná cena za jeden kubík energie nepřímo úměrně stoupnout.

Pokud by ovšem většinová fixní složka zůstávala neměnná a menšinová variabilní složka průběžně klesala, celková suma na našich fakturách by nerostla! Kde je skrytý háček?

Do ceny vody je zahrnut 10procentní zisk, který může růst

Do ceny vodného a stočného jsou zahrnuty náklady na materiál (cca 14 %), energie (cca 8 %), mzdy (cca 12 %), obnovu a opravy infrastruktury (cca 15 %), za kterou je nutné odvádět nájem obcím (cca 23 %) a další poplatky nebo provozní náklady. Podíly jednotlivých položek nejsou pevně stanoveny, zákon ovšem reguluje zisk pro vodárenské společnosti – vzhledem k celkovým nákladům se pohybuje kolem 10 %.

Pokuty pro vodárenské společnosti loni činily 4 miliony Kč.

„Nová pravidla umožňují meziroční nárůst celkového přiměřeného zisku zahrnutého do kalkulace ceny na 1 m3 vody maximálně  5%,“ přiblížil Radek Ležatka z tiskového odboru Ministerstva financí. Průměrná meziroční inflace během posledních deseti let byla přitom 2,26 %. Srovnatelným tempem probíhá zdražování výrobků také konkrétně v průmyslovém sektoru ekonomiky, do nějž energetika patří.

Úřady pochopitelně hlídají, zda vodárenské společnosti předpisy dodržují. „Během loňského roku bylo zkontrolováno 57 subjektů. Ve správním řízení bylo vydáno 29 rozhodnutí a celková výše pokut činí 4,139 milionu Kč. Prošetřováno bylo celkem 23 stížnosti, z toho 17 neoprávněných,“ upřesnil Ležatka. Potrestané vodárenské společnosti například nadhodnocovaly svoje výdaje, snižovaly objem dodávek energie nebo do účetnictví zahrnovaly duplicitně zisk.

Diskuse: Odběratelé a vodárenské společnosti

„Vysoká cena vody je mimo jiného důsledkem nepovedené transformace vodárenských společností v 90. letech. Ukazuje se, že trh funguje lépe než monopoly,“ uvedla Aneta Červenková z OSMD. Vodárenské společnosti se ovšem brání, že za stoupající cenu energie nemohou.

„Problémem je zdražování surové vody, jejíž cena v posledních několika letech roste v rozmezí 6 – 10 %. Je základní vstupní surovinou, za kterou platíme státním podnikům jednotlivých Povodí,“ řekla Marcela Dvořáková, tisková mluvčí společnosti Veolia Voda ČR. „Mezi klíčové faktory patří výše nájemného, které platíme obcím. Představuje cca 30 % celkových nákladů,“ dodala Dvořáková. Za citelné považuje rovněž zdražování pohonných hmot a vyšší DPH.

„Nezbytná je zároveň obnova stávající infrastruktury, jejíž technický stav je stále ještě dluhem minulosti. Za předešlého režimu totiž nebyly vytvářeny finanční zdroje pro budoucí obnovu,“ bilancuje Jiří Hladík, tiskový mluvčí Severočeské vodárenské společnosti. Neodkazuje však pouze před rok 1989, ale také k našemu vstupu do Evropské unie. „Česká republika na sebe vzala obrovský závazek, související s čištěním odpadních vod a odkanalizováním obcí nad 2000 obyvatel. Naše společnost proto musela kvůli přísné evropské legislativě investovat miliardy korun,“ řekl Hladík.

Proč zdraží kubík vody až na 100 Kč?
  • Česká republika se při vstupu do Evropské unie zavázala zvýšit kvalitu pitné vody. Na stavbu čističek měly z Bruselu přitéct dotace. Bohužel ale dodatečně se ukázalo, že mnohé obce pronajaly vodárenskou síť soukromým firmám bez řádné soutěže. Přislíbené miliardy korun proto nedostanou a do čističek musejí investovat samy, což může do roku 2015 v některých regionech zdražit kubík vody až na 100 Kč.
  • Představitelé EU upozorňují, že modernější čističky jsou potřebné například kvůli farmakům – antibiotikům či hormonům, které v posledních letech pronikají do životního prostřední. OSN navíc varuje, že lidé příliš rychle odčerpávají podzemní zásoby vody, která může být ve světovém měřítku krajně nedostatková už v roce 2025. Spekuluje se, že nepostradatelnou surovinu bude potom vyvážet například Rusko, podobně jako ropu a zemní plyn.

„Do ceny za jednotku vody se promítají náklady na údržbu a modernizaci systému, tedy rozvodů, úpraven, čistíren. Je samozřejmé, že při nižší spotřebě jsou tyto investice na jeden kubík vyšší,“ řekl Milan Taraba, předseda Sdružení nájemníků ČR. „Je nutné uznat, že vodovodní sítě nejsou v pořádku. Jejich oprava, případně výměna je realizována postupně, ale přesto jsou ztráty rozvodu neúměrně vysoké,“ dodal Vilibald Zunt, energetický auditor Sdružení bytových družstev a společenství vlastníků ČR.

Nezabráníme tomu, aby se ztrácelo 10 % vody.

I kdyby přitom vodohospodáři vybudovali nejlepší možnou infrastrukturu, ze sítě unikne velké množství vody. „Odstraňování ztrát pod 10 % je nejen neekonomické, ale prakticky nemožné, odstraňování ztrát pod 20 % je z hlediska ekonomického spíš ztrátové. Obnova vodovodní sítě je nepřetržitý proces (i při dobrém stavu vodovodní sítě),“ řekl Jan Žáček, tiskový mluvčí Ministerstva zemědělství.

Štítky:,