Kvalita vody: Srovnání měst

Jak kvalitní je voda tekoucí z kohoutků v českých domácnostech? Jakým způsobem se provádí kontrola kvality vody? V jakých městech je voda nejkvalitnější? Jak se pitná voda upravuje a proč? + Srovnání kvality vody ve městech


15. 11. 2010

Autor

Kontrola kvality pitné vody se od roku 2004 provádí celostátně, a to jednou ročně. Této kontrole podléhá mnoho tisíc vzorků vody, ať už při výstupu z vodáren, ve vodojemech či v domácnostech. Výstupem tohoto měření jakosti pitné vody je pak zpráva o kvalitě pitné vody zveřejňovaná na stránkách Státního zdravotního ústavu (SZÚ).

Sledování kvality vody, které stát monitoruje prostřednictvím hygienické služby, mají povinnost provádět nebo zajistit také samotní provozovatelé vodárenských soustav. Kontroly realizují akreditované laboratoře, které ručí za správný odběr i analýzu vzorků pitné vody. Jejich kontroly jsou ještě prověřeny nezávislými odborníky. Distribuční společnosti pak výsledky měření pravidelně (podle velikosti vodovodní sítě, intervaly mohou být týdenní, ale i měsíční) zveřejňují na svých webových stránkách.

Legislativa v oblasti kvality vody:

  • zákon č. 258/2000 Sb. (o ochraně veřejného zdraví) – definuje pojem pitná voda
  • vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č. 252/2004 Sb. a č. 275/2004 Sb. – základní legislativa pro pitnou vodu
  • vyhláška č. 252/2004 Sb. – definuje kvalitu pitné vody (hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontrol pitné vody)
  • vyhláška č. 376/2000 Sb. – hodnotí kvalitu pitné vody

Kvalita vody je pečlivě sledována

Kvalitní pitnou vodu má v ČR k dispozici více než 87 % všech obyvatel, z toho je 75 % napojeno na kanalizační síť. Pitná voda je získávána ze 42 % z podzemních vod, ze 30 % z povrchových vod a 23 % ze smíšených zdrojů. V posledních 12 letech díky značným investicím do čištění odpadních vod pro všechna větší města a obce prakticky vymizela voda nejhorší třídy kvality a výskyt chorob přenosných vodou je téměř nulový.

Různé spotřebitelské testy nepotvrdily, že by voda z kohoutku běžně vykazovala nedovolený obsah bakterií, nežádoucích nebo zdravotně rizikových látek. Nicméně pokud by došlo k nějakým výrazným změnám v jakosti vody, které by mohly vést ke zdravotnímu ohrožení jejích uživatelů, vždy budou okamžitě nahlášeny.

Srovnání kvality vody ve velkých městech

 
Praha
Ostrava – střed
Hradec Králové
Brno – Palackého vrch
Plzeň – město
chlor volný mg/l
0,03
0,038
0,07
0,03
vápník mg/l
49,3
22,7
hořčík mg/l
7,3
4,11
železo mg/l
0,06
0,26
0,10
0,02
0,05
mangan mg/l
0,005
0,016
0,03
dusičnany mg/l
27,7
5,67
16,5
36,2
13,5
pH
7,69
7,95
7,13
7,42
7,97
celková tvrdost mmol/l
0,85
3,4
3,02
1,42

Aktuální měření v říjnu nebo v listopadu 2010. Zdroj: webové stránky jednotlivých vodárenských společností

Kvalita vody: Pitná voda musí být zdravotně nezávadná

Pitná voda ve vodovodní síti se chemicky upravuje, aby byla zdravotně nezávadná. K její dezinfekci se nejčastěji používá plynný chlór nebo chlornan sodný (v menší míře potom například UV záření, ozonizace, chloraminace či oxid chloričitý). Volný chlór může být ve vodě obsažen v maximální koncentraci 0,3 mg/l vody, což je velmi nízké množství. Chlór je tak zdraví neškodný, naopak zabraňuje kontaminaci vody a případnému množení patogenních mikroorganismů ve vodovodním potrubí.

Chlór však mnohdy bývá ve vodě cítit, navíc kvůli jeho slučování s neodstranitelnými zbytky organických látek přírodního původu může mít voda nepříliš příjemnou chuť. Pachuť vody z kohoutku se však dá odstranit používáním kvalitního filtru, někdy stačí nechat ji chvíli odstát nebo převařit. V každém případě je voda z kohoutku určena pro pití jen studená. Teplá voda je pouze užitková, není vhodná k pití ani k přípravě pokrmů či teplých nápojů.

Důležitou vlastností vody je její tvrdost, jejíž základní jednotkou je mmol/l (milimol v litru). Tvrdost vody způsobují sloučeniny vápníku a hořčíku, které jsou pro náš organismus žádoucí a k pití je tedy lepší tvrdá voda. Ve většině českých domácností teče z kohoutku tvrdší voda, proto není její pití na závadu. Avšak vzhledem k tomu, že požadavky na chuť a tvrdost vody jsou individuální (řadě lidí spíše chutná středně tvrdá nebo měkká voda), mnohdy bývá upřednostňována balená voda.

Typy vody podle tvrdosti:

  • velmi tvrdá (vyšší než 3,75 mmol/l)
  • tvrdá (2,51 až 3,75 mmol/l)
  • středně tvrdá (1,26 až 2,5 mmol/l)
  • měkká (0,7 až 1,25 mmol/l)
  • velmi měkká (nižší než 0,5 mmol/l)

Kvalitu vody ovlivňují neudržované vodovodní baterie a filtry

Ukazatelem kvality vody je také obsah železa a manganu. Jejich maximální povolené množství je 0,2 mg/l u železa a 0,05 mg/l u manganu. Překročení těchto limitů nemá vliv na naše zdraví, jsou tak stanoveny s ohledem na ovlivnění zákalu, barvy a chuti vody. Když nám někdy teče z kohoutku zakalená voda, pravděpodobnými viníky jsou právě tyto dva prvky. Železo a mangan se totiž usazují na stěnách vodovodního potrubí a při jeho případné poruše se tyto usazeniny rozvíří.

Výhody a nevýhody vody z kohoutku:

Výhody

  • mnohem nižší cena než u balených vod (cena za litr vody z vodovodu je v průměru 5 až 6 haléřů)
  • častější rozbory její zdravotní nezávadnosti
  • nemusí se skladovat, takže je zaručena její čerstvost

Nevýhody

  • nedostupnost v případě havárií vodovodu (vodárny však zajišťují dodávku pitné vody z cisteren)
  • chemické úpravy a dezinfekce

Pokud je voda horší kvality, často je to způsobeno tím, že v nepoužívaných trubkách se někdy drží stojatá voda, v níž se množí bakterie. Stejně tak kvalitu vody negativně ovlivňují neudržované vodovodní baterie a filtry či zpětné nasátí vody (proto nenechávejte například zahradní hadici v konvi s vodou nebo sprchovou hlavici v nevypuštěné vaně).

Štítky: