Emisní povolenky stojí 25 eur/tCO2: Jak na nich vydělat?

Zastaralé průmyslové podniky musejí platit, aby směly vypouštět do vzduchu další skleníkové plyny. A cena emisní povolenky stoupá, aby si české domácnosti mohly rozdělovat miliardové dotace.


21. 2. 2020

Autor

Počasí málokdy bývalo ideální, ale dneska slýcháme o „klimatické nouzi“, kterou vyhlásila řada samospráv. Ostatně, začněme doma. V tuzemsku usychají jehličnany, ubývají vodní zásoby a vláda analyzuje „extrémní sucho“. Mezitím tají ledovce a stoupá mořská hladina, takže jsou bezprostředně ohroženy celé národy, pokud žijí v nízkých pobřežních oblastech…

Na akademické půdě výrazně převažuje názor, že prožíváme globální oteplování, které navíc urychlujeme spalováním uhlí nebo benzínu. (Vizte Mezivládní panel pro klimatickou změnu a Varování před klimatickou nouzí. Oponenti sepsali Evropskou deklaraci. Odkazované zdroje jsou cizojazyčné.) Většina států se proto zavázala, že minimalizuje emise skleníkových plynů, především oxidu uhličitého (CO2). Takzvanou Pařížskou dohodu podepsali například představitelé Číny, Indie, Indonésie, Brazílie, ale také České republiky a celé Evropské unie.

Emisní povolenky mají motivovat energetické a další průmyslové podniky, aby vypouštěly do vzduchu méně skleníkových plynů.

Nepovolená tuna oxidu uhličitého nyní stojí kolem 630 Kč – tolik musí zaplatit elektrárna či teplárna, pokud se dostatečně rychle nemodernizuje a přesáhne svůj exhalační limit.

Vybrané peníze plynou například do dotačního programu Nová zelená úsporám, který pomáhá českým domácnostem, aby na energiích ušetřily.

Průmyslové exhalace, skleníkové plyny, oxid uhličitý

Naši průmyslníci buďto inovují, nebo musejí platit

O cílech Evropské unie obyčejně rozhodují premiéři nebo prezidenti jejích členských států, mezi kterými vždycky po půlroce koluje předsednická funkce. Právě oni potvrdili, že budeme snižovat emise skleníkových plynů, abychom šetřili svoje životní prostředí. Odpovědní národní ministři společně s Evropským parlamentem sepsali Směrnici 2003/87/ES, čeští poslanci navázali zákonem č. 383/2012 Sb., a vznikly emisní povolenky. Uveďme praktický příklad:

  • Máme dvě uhelné elektrárny, každá původně vypustila průměrně 1 tunu oxidu uhličitého, aby vyrobila 1 megawatthodinu (MWh) elektřiny. Obě však od Evropské komise (kde sedí zástupce každého členského státu) dostaly zadarmo emisní povolenky jenom na 950 kilogramů CO2/MWh.
  • První uhelná elektrárna investovala do svojí kompletní rekonstrukce. Přešla na zemní plyn, takže svoje exhalace snížila skoro na polovinu (na 560 kilogramů CO2/MWh). Proto potřebovala jenom některé přidělené povolenky – a zbylé mohla prodat, aby (aspoň částečně) kompenzovala svoje investiční náklady.
  • Druhá uhelná elektrárna pracuje stále stejně. Chybějící emisní povolenky musí nakupovat, aby nadále mohla vypouštět tolik tun CO2, kolik vyrobí MWh elektřiny.
  • Průmyslové podniky měly čas od konce roku 2003, aby se postupně modernizovaly. Pokud tuto příležitost nevyužily, jejich provoz se prodražuje. Evropská unie totiž mezitím snižuje počet emisních povolenek a zároveň zvyšuje jejich cenu. Například elektrárny dneska musejí platit za každou tunu oxidu uhličitého, kterou vypustí do okolního ovzduší (pokud nemají vyjednanou výjimku – jako třeba některé české výrobny).

Cena emisní povolenky dosáhla 25 eur/tCO2

Skleníkové plyny jsou obchodovány na Evropské energetické burze (EEX) v německém Lipsku. Právě tady může elektrárna nebo teplárna nakupovat chybějící povolenky. Na grafu vidíme, že cena tohoto specifického zboží od poloviny roku 2017 stoupla zhruba na pětinásobek, přibližně na 25 eur za tunu oxidu uhličitého.

Emisní povolenky do února 2020

Na vertikální ose je sledována cena emisní povolenky (v eurech/tCO2), na horizontální ose jsou letopočty. Vidíme vývoj od konce roku 2012. Zdroj: eex.com

Elektřina, vyrobená spalováním uhlí, nyní kvůli tomuto regulačnímu nástroji podražuje až o 630 Kč/MWh. O tento vícenáklad buďto klesne producentův zisk, anebo stoupne koncová odběratelská cena. Běžná tuzemská rodina, která elektřinou nevytápí ani neohřívá vodu, tedy přinejhorším připlatí řádově stokoruny ročně.

Jakmile přejdeme na zemní plyn, exhalace spadnou zhruba na polovinu, případně díky biomase či jádru dokonce na nulu – a nemusíme řešit, na koho přenést povolenkovou finanční zátěž. (Prakticky však nějaký oxid uhličitý vzniká, i když benzínovým náklaďákem převážíme dřevo či těžkou technikou těžíme uran.)

Každopádně emisní povolenky mohou nadále zdražovat, protože jejich počet bude v dalších letech klesat. Zastaralé průmyslové podniky se tedy dříve nebo později zmodernizují, eventuálně ukončí svůj provoz.

České domácnosti dostanou každoročně miliardové dotace

Emisní povolenky vlastně fungují jako takové ekologické odpustky, protože rigidní průmyslník musí vykupovat svoje hříchy na životním prostředí. Zároveň však jde o environmentální daň, prostřednictvím které politici přerozdělují peníze.

Většinu emisních povolenek totiž dneska prodávají (respektive vydražují) národní státy. Výnosy jsou například jediným finančním zdrojem českého dotačního programu Nová zelená úsporám, který slouží na stavbu a zateplování rodinných nebo bytových domů, stejně jako na nákup energetických zdrojů (solárního systému, rekuperace, tepelného čerpadla). Žadatelé ročně vyčerpají asi 2 miliardy korun, ale možnosti jsou větší. „Pokud bude zájem domácností o program vyšší, pak není problém zafinancovat i poptávku vyšší,“ potvrzuje Petra Roubíčková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí. Jestli tedy chcete, aby vaše rodina na emisních povolenkách vydělala nejenom ekologicky, ale také ekonomicky, tudy vede cesta.

Štítky: , , , ,